Přípravné kurzy pro mobilitu učitelů
Úvod ke zprávám

Všechny partnerské instituce zorganizovaly kurzy pro přípravu studentů učitelství a učitelů z praxe na výuku v zahraničí. V těchto kurzech byl brán zřetel na různá hlediska: mezikulturní, jazykové a matematické vzdělání. Z toho důvodu byly kurzy ve všech partnerských zemích připravovány a vedeny ve spolupráci didaktika matematiky a cizího jazyka.

Mezikulturní vzdělání umožňuje studentům učitelství i učitelům z praxe poznat vzdělávací systém a výukovou praxi v hostitelské zemi.

Z hlediska matematického vzdělávání bylo účastníkům umožněno zaměřit se na určité pojmy z různých úhlů pohledu, z hlediska různých osnov, didaktických postupů i výukové praxe.

V přípravných kurzech v jednotlivých zemích jsou však patrné zásadní rozdíly jak z hlediska organizačního, tak z hlediska obsahového.

pregraduální přípravy existuje seminář k výuce v cizím jazyce (angličtině). Ve všech ostatních zemích bylo třeba vytvořit zbrusu nový seminář.

Tento nový přípravný kurz byl buď zahrnut do oficiální pregraduální přípravy (Itálie), nebo byl založen na čistě dobrovolné účasti, s případným snížením úvazku (Dánsko) či s žádnou institucionální kompenzací (Rakousko, Francie). V jednotlivých zemích tedy bylo různě obtížné kurzy zřídit.

Uvedené rozdíly ale neměly velký vliv na dobu trvání nově vytvořených kurzů, obvykle 20 až 30 hodin. Je však pravděpodobné, že tyto rozdíly ovlivnily celkový počet účastníků, například v Rakousku a Francii se kurzu účastnili pouze 1 či 2 osoby, v Itálii jich bylo 40.

Rozdíl v celkovém počtu účastníků může být také zapříčiněn rozdíly v kultuře: v Rakousku i Dánsku chybí tradice výměn učitelů. Naopak v České republice již existuje propojení výuky matematiky a cizích jazyků a je zde dlouhodobá tradice výměnných programů s jinými zeměmi.

Nábor studentů učitelství i učitelů z praxe byl v neposlední řadě ovlivněn tím, že celý kurz je alespoň částečně veden v cizím jazyce. Ve Francii byl přípravný kurz veden v jazyce hostitelské země – v italštině. Nebylo jednoduché najít učitele-dobrovolníky, kteří by uměli italsky. V ostatních zemích se v kurzu používala angličtina. I přesto se ale v Dánsku většina učitelů domnívala, že jejich jazyková úroveň není dostatečná pro účast ve výměnném programu.

Pojetí přípravných kurzů z hlediska jeho obsahu bylo v jednotlivých zemích velmi odlišné. Významnými proměnnými bylo institucionální ukotvení kurzu, zvolený jazyk, podmínky výměny či celkový počet účastníků. Velké rozdíly jsou v tom, kolik času bylo v rámci kurzu věnováno obecné přípravě a kolik konkrétní přípravě hostujících učitelů.

V Itálii se kurz soustředil na studium vzdělávacích systémů v partnerských zemích a na porovnání jejich výhod a nevýhod. Hostující učitelé měli sami za úkol přípravu výuky v němčině pro pobyt v Rakousku. Naopak v Rakousku a ve Francii byl celý kurz zaměřen na hostitelskou zemi a přípravu hostujících učitelů s ohledem na obsah, jazyk a didaktické postupy.

Je sice pravda, že ve všech přípravných kurzech je lingvistické hledisko, tedy slovní zásoba (obecná slovní zásoba, specifické výrazy pro jazyk učitele, matematická slovní zásoba) i gramatika propojena s výukou v rámci celého kurzu. Ovšem s ohledem na to, zda byl vyučovací jazyk kurzu stejný jako jazyk hostitelské země, existují obrovské rozdíly v množství práce, kterou museli odvést sami hostující učitelé.

Některé z metod byly použity jen v některých zemích: například francouzským účastníkům bylo umožněno navštívit «Liceo Leonardo da Vinci» v Paříži. Získali příležitost sledovat výuku a seznámit se s kulturou výuky v italštině. Přípravný kurz v České republice zahrnoval návštěvu dvojjazyčné školy a sledování videonahrávek výuky matematiky v angličtině.